Chyba nemusí ovlivnit další výkon. Rozhodující je, co sportovec dokáže udělat potom.

Chyba je přirozenou součástí sportu. Problém nastává ve chvíli, kdy u ní sportovec zůstane hlavou – začne ji rozebírat, obávat se dalšího selhání nebo změní svoje rozhodování jen proto, aby znovu nechyboval.

Schopnost chybu přijmout, vrátit pozornost zpět k výkonu a pokračovat v tom, co má sportovec natrénováno, je mentální dovednost, kterou lze cíleně rozvíjet.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby se sportovec dokázal po chybě co nejrychleji vrátit zpět k výkonu, poučit se z ní ve správný okamžik a nenechal jednu nepovedenou situaci ovlivnit ty následující.

Koncentrace není schopnost nikdy neztratit pozornost. Důležité je umět ji vrátit tam, kde ji sportovec potřebuje.

Během výkonu působí na sportovce množství podnětů – soupeř, výsledek, předchozí chyba, reakce okolí, únava nebo vlastní myšlenky. Je přirozené, že jeho pozornost během výkonu kolísá.

Rozhodující je, zda sportovec dokáže rozpoznat, že jeho pozornost směřuje jinam, a vědomě ji vrátit k tomu, co může v daném okamžiku ovlivnit.

Práce s pozorností proto není jen otázkou „více se soustředit“. Je to mentální dovednost, kterou lze cíleně trénovat a postupně využívat přímo v náročných situacích.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby sportovec dokázal lépe řídit svoji pozornost, rychleji rozpoznal její odklon a uměl ji vrátit k činnostem a rozhodnutím, která jsou v daném okamžiku důležitá pro jeho výkon.

Sebevědomí sportovce by nemělo stát pouze na tom, jak dopadl jeho poslední výkon.

Výsledek, chyba, nominace, množství prostoru v soutěži nebo hodnocení trenéra a okolí mohou velmi rychle ovlivnit to, jak sportovec sám sebe vnímá. Pokud svoji hodnotu a důvěru ve vlastní schopnosti staví především na vnějším hodnocení, může se jeho sebevědomí výrazně měnit podle toho, jak se mu právě daří.

Stabilnější sebedůvěra vzniká postupně – z poznání vlastních schopností, zkušeností, zvládnutých situací i vědomí toho, na čem může sportovec dál pracovat.

Cílem proto není přesvědčit sportovce, že je nejlepší. Učí se realisticky vnímat svoje silné stránky, rozvojové oblasti a opřít se o to, co má skutečně natrénováno.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby sportovec dokázal realisticky vnímat svoje schopnosti, opřít se o ně i v náročných chvílích a aby jeho důvěra v sebe sama nestála pouze na výsledku nebo aktuálním hodnocení okolí.

Cílem není odstranit nervozitu nebo emoce. Cílem je naučit se podat výkon i ve chvíli, kdy přijdou.

Tlak je přirozenou součástí sportu. Důležitý zápas nebo závod, očekávání výsledku, nominace, soupeř, trenér, diváci i vlastní ambice mohou ovlivnit to, co sportovec před výkonem i během něj prožívá.

Stejná situace přitom může na každého působit jinak. To, co jednoho sportovce aktivuje, může druhého zahltit natolik, že nedokáže využít schopnosti, které má natrénované.

Smyslem mentálního tréninku proto není emoce potlačovat, ale naučit sportovce rozpoznávat vlastní reakce a postupně si vytvářet strategie, které mu pomohou zvládat náročné situace.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby sportovec lépe rozuměl vlastním reakcím na tlak a emoce a dokázal využívat konkrétní strategie, které mu pomohou zvládnout náročnou situaci a vrátit se zpět ke svému výkonu.

Cíl ukazuje směr. O tom, kam se sportovec skutečně dostane, ale rozhodují především jeho každodenní kroky.

Mladý sportovec může mít velké cíle a silnou představu o tom, čeho chce dosáhnout. Samotné přání ale nestačí. Postupně potřebuje pochopit souvislost mezi svým cílem, vlastní motivací a tím, co pro svůj rozvoj skutečně dělá.

Důležitou součástí mentálního rozvoje je proto převzetí odpovědnosti za vlastní sportovní cestu. Ne odpovědnosti za výsledek, který sportovec nemůže vždy ovlivnit, ale za věci, které ve svých rukou má – přístup, přípravu, úsilí, návyky nebo ochotu pracovat na sobě i ve dnech, kdy se mu nechce.

Práce s vlastním PROČ zároveň pomáhá sportovci rozlišovat mezi tím, co skutečně chce on sám, a očekáváními, která přicházejí z jeho okolí.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby sportovec rozuměl tomu, proč chce svého cíle dosáhnout, dokázal ho propojit s konkrétními kroky a postupně přebíral odpovědnost za věci, které může na své sportovní cestě sám ovlivnit.

Být součástí týmu neznamená jen společně trénovat a soutěžit. Znamená také převzít odpovědnost za to, čím do týmu přispívám.

Každý hráč má svoje vlastní cíle, ambice i představu o tom, jakou roli by chtěl v týmu zastávat. Současně je ale součástí celku, ve kterém jeho přístup, chování a rozhodnutí ovlivňují také ostatní.

Týmový závazek nevzniká tím, že hráči dostanou pravidla, která mají dodržovat. Je silnější ve chvíli, kdy rozumějí jejich smyslu a sami přijmou svůj díl odpovědnosti za fungování týmu.

Součástí této práce je také schopnost přijmout, že vlastní potřeby a představy se někdy nemusí potkat s tím, co právě potřebuje tým – nebo že role hráče může být v různých obdobích jiná, než by si sám přál.

S hráči pracujeme například na:

Cílem je:

Aby hráči rozuměli své roli, vnímali dopad vlastního přístupu na ostatní a postupně přebírali svůj díl odpovědnosti za prostředí, fungování a společné cíle týmu.

Každý sportovec řeší něco jiného. Proto někdy skupinová práce nestačí.

Dva sportovci mohou zažít stejnou situaci a přesto ji každý prožívat úplně jinak. Jeden se po chybě rychle vrátí do výkonu, druhý o ní přemýšlí ještě několik minut. Jeden tlak potřebuje, druhého může stejná míra očekávání svazovat.

Individuální mentální koučink umožňuje pracovat právě s tím, co konkrétní sportovec potřebuje pro svůj další rozvoj.

Nejde o předávání univerzálních návodů ani o říkání sportovci, co má dělat. Prostřednictvím otázek, reflexe a praktických technik se učí lépe poznávat vlastní reakce, způsob přemýšlení a to, co ovlivňuje jeho výkon. Postupně si vytváří vlastní strategie, které dokáže využívat i bez přítomnosti kouče.

S čím můžeme individuálně pracovat:

KOUČINK NENÍ JEN ŘEŠENÍ PROBLÉMU

Některá témata potřebují individuální prostor.

Individuální mentální koučink ale nemusí přicházet až ve chvíli, kdy vznikne problém. Stejně jako ostatní součásti sportovní přípravy lze i mentální dovednosti rozvíjet průběžně a systematicky.

Sportovec tak může pracovat nejen s tím, co ho právě omezuje, ale také cíleně rozvíjet svoje silné stránky, vytvářet si vlastní strategie a připravovat se na situace, které s sebou jeho sportovní cesta přináší.

Mentální koučink se tak může stát přirozenou součástí dlouhodobého sportovního rozvoje.

FORMA SPOLUPRÁCE

Individuální koučink může být samostatnou spoluprací nebo navazovat na workshop či diagnostiku. Podle potřeb sportovce může jít o několik setkání zaměřených na konkrétní téma nebo o pravidelnou spolupráci v průběhu sezóny.

Než začneme něco rozvíjet, je užitečné vědět, odkud vycházíme.

Mentální stránku výkonu není vždy možné přesně posoudit pouze podle toho, co vidíme při tréninku nebo soutěži. Sportovec může například působit jako málo sebevědomý, přesto může být skutečná příčina jeho výkonu někde jinde.

Psychologická diagnostika může pomoci lépe poznat mentální schopnosti sportovce, jeho silné stránky i oblasti, které má smysl dále rozvíjet.

Podle cíle spolupráce lze využít různé diagnostické metody a psychologické testy. Testování může být zaměřeno nejen na jednotlivé hráče, ale podle potřeby také na trenéry nebo širší fungování týmu

DIAGNOSTIKA NENÍ NÁLEPKA

Výsledkem není rozdělení sportovců na „mentálně silné“ a „mentálně slabé“.

Diagnostika poskytuje informace, se kterými můžeme dál pracovat.

Pomáhá přesněji pojmenovat individuální předpoklady a potřeby sportovce a následně zvolit vhodné oblasti mentálního tréninku, individuálního koučinku nebo práce s týmem.

Diagnostiku můžeme využít například pro:

OD VÝSLEDKU K PRAKTICKÉ PRÁCI

Výsledky diagnostiky vždy potřebují interpretaci a návaznost na konkrétní práci se sportovcem.

Samotný výsledek testu není cílem.

Smysl diagnostiky vzniká ve chvíli, kdy dokážeme získané informace převést do konkrétní práce se sportovcem, trenérem nebo týmem.

Výsledky proto mohou sloužit jako výchozí bod pro individuální zpětnou vazbu, koučink, mentální trénink nebo nastavení dlouhodobější spolupráce.

Cílem je:

Získat lepší porozumění tomu, co konkrétní sportovec nebo tým potřebuje rozvíjet, a na základě těchto informací nastavit mentální přípravu co nejcíleněji.

Největší efekt nemusí přinést jedna metoda, ale jejich správné propojení.

Jednotlivé formy spolupráce lze využít samostatně nebo je podle potřeb klubu vzájemně propojit. Workshop může otevřít konkrétní téma, diagnostika pomoci přesněji určit oblasti dalšího rozvoje a individuální koučink nabídnout prostor pro cílenou práci s vybranými sportovci.

Spolupráce tak může mít podobu jednoho setkání, ale také navazující a systematické práce v průběhu celé sezóny. Její konkrétní podobu můžeme přizpůsobovat tomu, co hráči, tým i klub v daném období skutečně potřebují.

Cílem je:

Aby se mentální příprava nestala jednorázovou akcí, ale přirozenou součástí sportovního rozvoje – a hráči dokázali získané dovednosti postupně převádět do svého každodenního tréninku i výkonu.

Chcete rozvíjet i další části prostředí vašeho klubu?