! ! ! S T O P ! ! !
Zatím nečtěte dál . . .
Nejdříve mi dovolte položit vám
dvě důležité otázky:
Jak často děláte něco pro druhé?
Pro klienty, rodinu, pro firmu...
A jak často uděláte něco pro sebe....
Volno od všeho.
E-maily nechodí, telefon nezvoní a nikdo po Vás nic nechce.
Pokud jste si na tyto otázky odpověděli tak, že většinu svého času věnujete druhým a na vás samotné už čas ani energie nezbývá...
...pak jste dnes tam, kde jsem já byla před několika lety.
Obě firmy rostly a dařilo se nám. Děti také vyrůstaly, ale stále potřebovaly spoustu péče. O domácnost jsme se s manželem dělili, ale pořád bylo co řešit.
Ráno jsem se budila ještě před zazvoněním budíku.
Ne proto, že bych byla odpočatá.
Ale proto, že se mi hlavou honily myšlenky a úkoly, které mě ten den čekaly.
Komu musím zavolat...
... co nesmím zapomenout...
... co ještě musím ten den zařídit a stihnout.
Po cestě do kanceláře, jsem vyřizovala první telefonáty, vezla děti do školy a do školky a těšila jsem se, že si v kanceláři vypiju v klidu ranní kávu.
Jenže sotva jsem ji postavila na stůl...
... zazvonil telefon.
Pak další.
Přišel e-mail, který nesnesl odkladu.
A moje káva byla studená dřív, než jsem se vůbec stihla napít.
Najala jsem si asistentku, aby mi ubylo rutinní práce. Ano, rutinní práce mi ubyla, ale pocit zahlcení jsem měla stále.
Pořád jsem však věřila, že až dokončím další zakázku, až děti trochu povyrostou nebo až bude ve firmě klidnější období, všechno se změní.
Jenže ten okamžik nikdy nepřišel.
Pak jsem si uvědomila, že tento čas ztrácím. A pokud s tím něco neudělám sama, tak to tak zůstane i dál.
Ten čas už mi nikdy nikdo nevrátí.
A nejde ani ničím nahradit.
Čas, který jsem věnovala práci a starala se o klienty, namísto toho abych ho trávila s rodinou.
V klidu, bez notebooku a neustále vyzvánějícího telefonu, věnovala se dětěm a plnila si vlastní sny.
Místo toho jsem plnila sny někoho jiného.
Dnes je můj život jiný.
Ne proto, že bych měla méně práce.
Mám dokonce více klientů než kdykoliv předtím. Pořád vedu firmu. Pořád aktivně pracuji. Starám se o rodinu a domácnost.
Rozdíl je v něčem úplně jiném.
Změnila jsem způsob, jak ke svému životu přistupuji.
Dnes už vím, že pokud se nejdříve nepostarám sama o sebe, nebudu mít dlouhodobě energii abych mohla podporovat ostatní.
Když letíte letadlem, tak při bezpečnostních instrukcích říkají letušky jednoduchou větu:
"Nejdříve nasaďte kyslíkovou masku sobě.
Teprve potom pomáhejte ostatním."
Ne proto, že jsou ostatní méně důležití.
Ale proto, že bez kyslíku nemůžete pomoci vůbec nikomu.
A stejné je to i v životě. Péče sám o sebe není sobectví.
Je to předpoklad k tomu, abychom mohli být dlouhodobě oporou lidem, na kterých nám záleží.
Tohle je část mého příběhu.
Ten Váš je možná podobný a nebo je třeba úplně jiný.
Možná vedete firmu, pracujete jako zaměstnanec, pečujete o rodinu nebo pomáháte druhým.
Je jedno jeslti jste muž nebo žena. Každý z nás žije svůj vlastní příběh.
Pokud ale cítíte, že Vám už dlouhou dobu nezbývá čas ani energie, možná právě teď nastala chvíle dopřát si několik dní jen pro sebe.
Chtěli byste si na čtyři dny vyzkoušet, jaké to je dát nejvyšší prioritu sami sobě?
Čtyři dny, kdy odložíte všechny povinnosti, nebudete muset nic organizovat, nic rozhodovat ani se starat o druhé.
A zjistíte, že máte prostor zajímat se o to,
co potřebujete právě Vy.
Ráno si můžete uvařit čaj a vypít si ho třeba na lavičce v zahradě u lesa.
Přijeďte prožít čtyři dny na Vysočině uprostřed přírody.
Kde není kam spěchat.
Není potřeba nic organizovat ani rozhodovat.
Je čas věnovat pozornost tomu, na co v běžném životě dost často nezbývá prostor.
Vyberte si Retreat, který nejlépe odpovídá tomu, kde se ve svém životě právě teď nacházíte.
